některá česká přísloví

Hloupý, kdo dává, hloupější, kdo nebere.

Žádný učený z nebe nespadl.

Láska je jako slza. Rodí se v očích a padá k srdci.

První předchůdcové v lásce jsou oči.

Sejde z očí, sejde z mysli.

Dobré slovo hubu nespálí.

Tomu, kdo se dívá, není žádná práce zatěžko.

Světa nepřebudu, díla nepředělám.

Chceš-li ztratit přítele, půjč mu peníze.

Kdo mnoho mluví, lže, nebo se chlubí.

Tchyně a uzené - nejlepší studené.

Kdo se směje, místo aby zuřil, je vždycky silnější.

Kdo umí zpívat a smát se, ten se neleká žádného neštěstí.

Kde je málo úsměvu, tam je málo úspěchu.

Přátelské služby se neúčtují.

Hloupost a pýcha na jednom dřevě rostou.

Hněv je špatný rádce.

Kam tě nezvou, tam se nehrň.

Humor je kořením života.

Na každém šprochu pravdy trochu.

Sytý hladovému nevěří.

Bohatství plodí závist, chudoba nenávist.

Líná huba holé neštěstí.

Kdo v lásce dlouho váhá, nakonec prohrává.

Všechna sláva, polní tráva.

Šetrnost nad bohatství.

Štěstí má mnoho přátel.

Chodí štěstí dokola, sem tam padne na vola.

Člověka při víně poznáš.

Skleróza nebolí, ale co se člověk naběhá!

Šaty dělají člověka.

Přichází-li chudoba dveřmi, prchá láska oknem.

Láska je jako louže - neodteče, ale vyschne.

Komu není rady, tomu není pomoci.

Manželé, kteří se milují, řeknou si tisíc věcí, aniž promluví.

Práce kvapná málo platná.

Člověk by neměl zestárnout, dokud nezmoudří.